Šin-šintó katana – zanbató signovaná na nakago nidžimei Munecugu a vyzlaceným výsledkem testu seku (tamešigiri) futacu dó (dvě těla rozetnuta jedním sekem), cca 30 – 40.léta19.stol..Mečíř Koyama Munecugu (1803 – 1872,Fudžiširo Džó-džó saku)často spolupracoval s tehdejším profesionálním mistrem tamešigiri Jamada Jošimasa Asaemonem a nechával u něj testovat čepele mečů, které zhotovil, na popravišti při vězení v Denma-čó.Nejvíce mečů s výsledkem sekacích testů pochází z období éry Tembó (1830 – 44) a v oné době se také u Munecugua setkáváme s nidžimei(douznakovou signaturou), proto lze meč datovat.Čepel má úctyhodnou délku 83 cm, ale přesto není meč těžký a neohrabaný, snad proto, že má záštitu zhotovenou z přelakované kůže (nerikawa cuba).Čepel s košizori je ve starém poliši,hamon je nie-nioideki suguha, hada se zdá být itame, ale není pro stav brusu čitelná.Jakkoliv je Munecugu slavný pro své meče ve stylu Bizen s nádherným čódži, zhotovoval i meče ve stylu Ko Aoe se suguhou. Příslušenství (kabutógane, fuči, kučigane, semegane a išizuke) je ve stylu handači koširae, issaku soroi, v železe dekorovaném v technice suricuke zógan, s motivem sakurových květů na rybářské síti.Menuki z šakudó, oplet ve stylu hira maki.Jakkoliv je meč i tsuka abundantních rozměrů, ještě se s ním dá praktikovat battó (tasení). Jedná se o dobrý příklad obřího bojového meče z období Bakumacu, kdy se po téměř třech stech letech míru éry Tokugawa opět rozhořely krvavé šarvátky mezi příznivci a odpůrci šógunátu.