Pro všechny zájemce o Japonský meč, kteří se nutně musí setkat s původní nomenklaturou jsme připravili malý slovníček pojmů.

  • Japonský termín / výraz / označení * Český překlad / výraz / význam / ekvivalent **
    1 tóšin (toshin, toushin) čepel, ve smyslu celá čepel meče
    2 sugata podoba / postava / tvar, forma, celkový pohled, celkový tvar či vzhled čepele
    3 omote líc, pravá strana čepele natočené ostřím k sobě (a logicky hrotem vzhůru), někdy také označována jako vnější strana
    4 ura rub, levá strana čepele natočené ostřím k sobě (a logicky hrotem vzhůru), někdy také označována jako vnitřní strana
    5 nagasa / hawatari délka / délka čepele či ostří meče – měřeno od osazení čepele u hřbetu po špičku hrotu, ha = ostří, wataru = rozkládat se (ve smyslu rozprostírat se)
    6 kami vrch / horní část / hořejšek, (hořejší) část čepele od řapu (osazení) po hrot, oproti tomu je inverzně spodek řap
    7 sori zakřivení / zatáčka / oblouk, zakřivení čepele / prohnutí čepele – výška tětivy oblouku – měřeno mezi osazením u hřbetu a špičkou hrotu v nejvyšším bodě
    8 monouči (monouchi) sekací část, poslední třetina čepele, kterou se seká / činná část čepele, mono = věc / předmět, uči = sekat / deřit / výměna úderů
    9 ubuha pravé ostří / “nevinné” ostří, jedná se o původní (někdy též panenské) nenabroušené tupé ostří na zažátku čepele (cca do 20-ti cm, většinou však kolem 10-ti cm) za osazením, které časem zmizí po opakovaném broušení, kdy dojde k nabroušení celého ostří (čepele) až po osazení => nachází se jen u nových čepelí, ubu = pravý / nevinný / naivní
    10 habakimoto / temoto část čepele skrytá pod habaki, habaki = prstenec utěsňující čepel v pochvě (přesný český ekvivalent neexistuje), moto = pod / základ
    11 motohaba / mihaba šířka čepele na začátku (u základu) – měřeno v osazení, čili v nejširším místě, resp. v místě, kde je čepel zpravidla nejširší, haba = šířka
    12 motokasane tloušťka čepele na začátku (u základu) – měřeno v osazen, čili v nejtlustším místě, resp. v místě, kde je čepel zpravidla nejtlustší, kasane = tloušťka / kupa / hromada
    13 sakihaba šířka čepele na konci u hrotu, měřeno podél (přes) jokote (jokote = viz 56), saki = hrot / špička / vrchol
    14 sakikasane tloušťka čepele u hrotu, měřeno podél (přes) jokote
    15 suriage / ó suriage zkrácení meče přes řap / velké zkrácení meče přes řap, suru = přepilovat, ageru = zvednout
    16 nakago doslova “jádro / střed / srdce” / trn čepele / řap čepele – dále je používán jen termín řap
    17 širi / nakago širi / nakagosaki / saki (jiri, shiri, nakago jiri, nakago shiri) doslova “zadek / zadek řapu” / hrot řapu / hrot / označuje hrot / zakončení / konec řapu / špičku řapu
    18 hitoje / nakago no mune hřbet řapu, no = přivlastňovací partikule (čí), mune = hřbet / hřeben (střechy) – dále je slovo mune překládáno a používáno v překladech jen jako hřbet
    19 hagata / nakago no hagata forma ostří / forma ostří řapu / ostří řapu / spodek řapu / spodní hrana řapu, gata = kata = způsob
    20 nakago no šinogidži (nakago no shinogiji) plocha nad žebrem na řapu (od žebra směrem k hřbetu řapu) / plocha mezi žebrem a hřbetem řapu, šinogi = hřeben (hory, hor) v češtině se tato část čepele nazývá (používá ve významu) žebro, proto slovo žebro je užíváno i nadále jako překlad slova šinogi, i když to není přesný překlad, ale jen přenesený význam slova, dži = plocha / povrch
    21 nakago no hiradži / nakago no džigane (nakago no hiraji, nakago no jigane) plocha přilehlá k ostří na řapu / plocha mezi žebrem a ostřím (spodní hranou) řapu / část zužující se od žebra směrem k ostří (spodku) řapu, hira = plochý / rovný / placatý, gane = kane = kov
    22 nakago no šinogisudži / nakago no šinogi (nakago no shinogisuji, nakago no shinogi) žebro na řapu / žebro řapu, sudži = čára / linka / vlákno / pruh / lem / obruba
    23 jasuri me (yasuri me) stopy (otřepy) na řapu po pilování, stopy po pilníku, jasuri = pilník, me = oko / zrak / hledisko
    24 suridaši (suridashi) začátek stop po opracování pilováním, začátek pilování na řapu, suru = škrábance / pilovat, suri = tisk, dasu = začátek / ústí (ve smyslu třeba řeky do moře)
    25 mei signatura
    26 kakihan osobní značka (pečeť) mečíře / otisk osobního razítka, kaku = psát, han = pečeť / razítko
    27 saidanmei část signatury (signatura) zachycující výsledky sekacích testů meče, saidan = řezání / střihání / krájení / rozhodnutí / rozsudek
    28 mekugi ana díra / otvor v řapu, vývrt v řapu pro kolík upevňující rukojeť, me = oko, kugi = kolíček, mekugi = nýt (kulatý kolíček), ana = díra / jáma
    29 šinobi ana (shinobi ana) druhý otvor v řapu pod prvním, situovaný směrem blíže k hrotu řapu než první / druhý otvor pro pojistný kolíček, šinobu = vydržet / přečkat (nějaké kritické období)
    30 kenuki doslova “pinzeta” / díra v řapu ve tvaru pinzety vyskytující se u starých mečů tači z dob přechodné fáze, kdy se přecházelo od rovné k zakřivené čepeli
    31 sabikiwa okraj rzi, začátek rzi, sabi = rez, kiwa = okraj
    32 togidamari konec (příp. začátek) leštění, togi = lesk / ostření, togiiši = brus / brousek / brusič, togimono = ostření, tamaru = zastavit
    33 kešósen (keshousen, keshosen) leštičská značka, jakýsi podpis leštiče – brusiče, shluk tenkých, většinou rovnoběžných linek na řapu za osazením na ploše mezi žebrem řapu a hřbetem řapu pod habakimoto, vzniklých použitím hrotů ocelových hladících jehel (jedná se v podstatě o nedokončené hlazení), nachází se zpravidla na obou stranách čepele, kešó = kosmetika, sen = linka / přímka / čára
    34 munejasuri (muneyasuri) stopy (otřepy) po pilování (pilníku) na hřbetu řapu
    35 sukišita (sukishita)
    36 mači (machi) osazení, část, kde se čepel skokově zúží / rozšíří oddělujíc tak od sebe čepel a řap – horní a spodní část čepele, mači = oblast / místo
    37 mune mači (mune machi, muna machi) osazení u hřbetu
    38 ha mači (ha machi) osazení u ostří
    39 mune hřbet čepele
    40 migaki leštění, v tomto případě je ale přesnější technologický výraz hlazení, jedná se o speciální povrchovou úpravu na ploše nad žebrem (mezi žebrem a hřbetem čepele), kdy se povrch vyhlazuje za použití ocelových jehel; při tomto nedochází k odběru materiálu jako u broušení, ale jen přesunu krystalů oceli do dokonalejší roviny, než jaká vznikla při předešlém broušení, kdy docházelo, byť jen velmi málo, k vzniku rýh (škrábanců) v závislosti na hrubosti použitého brusného média (abraziva); buď dochází k sražení či zaoblení hran (vrcholků) mezi jednotlivými rýhami případně jejich zatlačení, nebo zaplnění rýh samotným materiálem jehly za předpokladu, že je tato z materiálu měkčího, než povrch čepele, migaku = leštit / brousit
    41 šinogidži / migakidži (shinogiji, migakiji) plocha nad žebrem / leštěná plocha nad žebrem, plocha mezi žebrem a hřbetem čepele
    42 šinogi / šinogisudži (shinogi, shinogisuji) doslova “hřeben” (hory, hor) / “linka hřebenu” /hřbet čepele, (žebro – viz 20)
    43 džigane / dži / hiradži (jigane, ji, hiraji) plocha / rovná (plochá) plocha / plocha přilehlá k ostří / plocha mezi žebrem a ostřím
    44 džitecu (jitetsu) plocha oceli / povrch oceli / použitá ocel / struktura oceli / viditelná struktura a barva oceli (celkový vzhled oceli) / výraz, který se používá i pro vyjádření kvality oceli / a mimo jiné i plocha, na které lze pozorovat vzor vrstveného (vrstvení) materiálu, což je ponejvíce plocha mezi kalenou částí, kde v důsledku vzniku krystalů martensitu dojde k jeho zamlžení a žebrem (u mečů s hlazeným povrchem mezi žebrem a hřbetem, kterých je většina, dojde v důsledku sjednocení povrchu a barvy oceli k zakrytí vzoru vrstvení), tecu = železo
    45 džičú (jichu) střed plochy, střed plochy mezi žebrem a ostřím, čú = uprostřed / střed
    46 kissaki (kisaki) hrot meče / špička meče
    47 ha / hasaki ostří
    48 hada doslova “kůže / pokožka” / vzor vrstveného materiálu
    49 džihada (jihada) doslova “plocha s kůží” / plocha, na které lze pozorovat vzor vrstveného materiálu, obvykle plocha mezi žebrem a zakalenou částí (žebrem a linií kalení), někdy se tak označuje i nekalená část čepele
    50 košinogidži (koshinogiji)
    51 košinogi / košinogisudži (koshinogi, koshinogisuji)
    52 košinogisaki (koshinogisaki)
    53 micukado / micugašira (mitsukado, mitsugashira) doslova “trojí roh” / “roh tří” / “hlava tří” / bod, kde se stýkají žebro, žebro hrotu a jokote (jokote = viz 56), micu = tři, kado = roh, gašira = kašira = hlava / hlavice / vrchol
    54 micukado / micugašira (mitsukado, mitsugashira) doslova “trojí roh” / “roh tří” / “hlava tří” / bod, kde se stýkají ostří, ostří hrotu a jokote (jokote = viz 56)
    55 fukura ostří hrotu
    56 jokote / jokotesudži (yokote, yokotesuji) doslova “boční ruka” / příčné žebro oddělující plochu přilehlou k ostří (plocha mezi žebrem a ostřím) a plochu hrotu
    57 jakiba (yakiba) zakalená plocha, zakalená část čepele, jaku = kalit, jaki = kalení, ba = místo / prostor
    58 hamon doslova “znak ostří” / linie kalení / vzor kalení / okraj kalení, vzor (linka), který(á) vznikne na okraji zakalené části, mon = zank / erb
    59 habuči (habuchi) linie ostří / okraj ostří, v přeneseném slova smyslu se tak může označovat i linie kalení
    60 jakidaši (yakidashi) začátek kalení
    61 jakiotoši (yakiotoshi) linie kalení, která začíná dále od řapu, kalení “vystupuje” z ostří, začíná ve větším odstupu od řapu, resp. příp. osazení (u ostří), může být známkou překalování, otosu = odhodit / upustit / ztratit / odstranit / snížit
    62 jaki no tani doslova “údolí kalení” / výběžek nekalené plochy (části) do kalené plochy (části), tani = údolí
    63 hačú (hachu) doslova “střed ostří” / střed kalení, střed kalené plochy
    64 jakigašira (yakigashira) vrchol kalení, nejvyšší bod kalení u každého výběžku kalené plochy
    65 munejaki (muneyaki) kalení na hřbetu, prokalený hřbet čepele, může být prokalený celý, ale mohou se vyskytovat i jen fleky
    66 tobijaki (tobiyaki) doslova “létající kalení” / zakalené fleky na čepeli mimo kalenou plochu na ostří, tobi = letět
    67 hataraki kalicí efekty, taraku = pracovat
    68 aši (ashi) doslova “nohy / nožičky”, výběžky do (v) kalené ploše od linie (kraje) kalení směrem k osří (do kalené plochy), jako by se výběžky nekalené plochy do kalené plochy zúžily na linky (čárky)
    69 inazuma doslova “blesk” /
    70 kinsudži (kinsuji) doslova “zlatá čára / zlatá linka” /
    71 čikej (chikei) jedna z forem dži nie, jako zlaté linky mimo kalenou plochu, či = plocha / země, kej = čára / linka /
    72 džifu (jifu) jedna z forem dži nie
    73 sunagaši (sunagashi) suna = písek, nagasu = navátý
    74 učinoke (uchinoke)
    75 nidžuba (nijuba) 2 nioi nad sebou, dvojitá linie kalení
    76 sandžuba (sanjuba) 3 nioi nad sebou, trojitá linie kalení
    77 hocure (hotsure)
    78 nioi
    79 nie
    80 ko nie
    81 dži nie
    82 ara nie
    83 jubaširi (yubashiri)
    84 jó (yó) doslova “list (stromu”, zářivé fleky v kalené ploše
    85 mizukage doslova “stín vody” / tmavší “stín” na čepeli, začíná na (případně u) začátku linie kalení u (případně na) řapu, odkud se plynule zvedá směrem k hřbetu a pokračuje, kopírujíc začátek linie kalení, dále, směrem od řapu, kde většinou přechází v “zrcadlení”
    86 ucuri (utsuri) ucuri = zrcadlení / odraz, utsuru = odrážet se
    87 bóši (boshi, boushi) doslova “klobouk” / ” čepice” / linie kalení hrotu, kalení hrotu, je to hamon hrotu
    88 hakikake pruhy u linie kalení hrotu
    89 kaeri doslova “vrátit se (domů)” / “návrat (domů)” / vratný oblouk u kalní hrotu, nevyskytuje se vždy, ale v drtivé většině ano, kaeru = vracet se (domů nebo na původní místo), kaesu = vrátit
    90 hadori / kešó (kesho)
    91 sašikomi (sashikomi)
    92 madoake mado = okno, akeru = otevřít
    93 hi / bohi žlábek / rovný žlábek
    94 horimono rytina(y), hori = řezba / rytina, mono = věc / předmět / člověk / osoba
    95 bondži (bonji) rytina(y) v podobě sanskrtového písma, bongo = sanskrt, dži = znak / písmeno
    96 kandži (kanji) rytina(y) čínských znaků, kandži = (čínské) znaky, kan = Čína / čínský,
    97 suken rytina rovného buddhistického meče, ken = meč
    98 kitae / cukurikomi (gitae, tsukurikomi) vnitřní konstrukce čepele, kitae = kování, kitaeru = kovat
    99 hagane kov použitý na ostří, kane = kov
    100 kawagane / uwagane / kawatecu (kawatetsu) kov použitý na povrch (plášť) meče, většinou z boků, obaluje jádro z měkké oceli a ostří z tvrdé oceli, kawa = kůže / kůra / slupka / bok / strana,
    101 šingane / šintecu (shingane, shintetsu) kov použitý na vnitřek = jádro čepele, šin = srdce / duše / nitro / jádro
    102 munegane kov použitý na hřbet čepele
    103 hiraniku niku = maso
    104 haniku
    105 džiniku (jiniku)
    106 šinogi hikuši (shinogi hikushi) hikui = nízký
    107 šinogi takaši (shinogi takashi) takai = vysoký
    108 šinogi hiroši (shinogi hiroshi) hiroi = široký
    109 šinogi semaši (shinogi semashi) semai = úzký
    110 fumbari zúžení čepele meče směrem od řapu k hrotu / rozdíl mezi šířkou čepele na začátku u osazení a na konci u hrotu, vzniká již při samotném kování čepele, kvůli posunutí těžiště blíže k rukojeti a tudíž i odlehčení páky vůči tělu šermíře, nebo (a také) nastává v důsledku opotřebení (při sekání) a následným obrušováním při broušení a restaurování, přičemž se rozdíl mezi šířkou u osazení na začátku čepele a hrotu, resp. poslední třetinou, prohlubuje, jelikož začátek čepele není tolik opotřebovávan seky a zpočátku je i nějakou dobu “chráněn” nenabroušeným ostřím ubuha (zužovat se začne až když dojde k jeho nabroušení)
    111 kirikomi
    112 hagire
    113 ha kobore
    114 šinae (shinae)
    115 mukade šinae (mukade šinae)
    116 kučikomi (kuchikomi)
    117 ware
    118 kitae ware
    119 jaki ware (yaki ware)
    120 mune ware
    121 fukure
    122 umegane
    123 karasunokuči (karasunokuchi)
    124 hadžimi
    125 nioigire
    126 jaki naoši / saiha (yaki naoshi)
    127 jaki cugi (yaki tsugi)
    128 cukare (tsukare)
    129 ato bori
    130 sacuma age / sasuga (satsuma age) doslova “bodací ostří” / zlomená čepel se zapiluje do špičky od hřbetu k ostří tak, aby hrot vzniklé čepele byl prokalen – původní kalení prochází plně špičkou nově vytvarované čepele a tím zbraň neztrácí nikterak na funkčnosti, tsuku = bodnout / píchnout, sasu = píchat / bodat, ga = ha = ostří
    131
    132
    133
    134
    135