This post is also available in: English

Toto je úvodní článek z pera Jakuba Zemana, ze série článků o zvláštních typech mečů z Japonska.

Mumei sue – koto – ranné šintó hi zukuri čepel meče katana, Mino, přelom16.stol.-17.stol., délka čepele 65 cm, sori 1,9 cm, itame hada, nioi deki togariba hamon, bóhi s marudome,místně koroze fukasabi,vypolišováno v kompromisním tradičním brusu sašikomi.Habaki ve formě hory Fudži, v dřevěné montáži meče v holi šikomizue,imitující v lakové technice bambusový stvol (nisemono), příslušenství období Meidži (1868 – 1912).
Jakkoliv se s meči v holi(šikomizue, šikomi gatana) setkáváme v Japonsku již v nejstarších dobách (dodnes např.zůstal zachován meč v holi, užívaný vojevůdcem konce 16.století Nobunagou Odou, 1534 – 1582), nejplodnější produkce tohoto typu mečů započala v období Meidži po zákonu Haitó rei z roku 1876, zapovídajícího nošení mečů na veřejnosti s vyjímkou armády a policie.Samurajský stav měl po staletí výlučné právo, respektive povinnost na nošení páru mečů (daišó), a po zákazu nošení mečů se mnohý samuraj cítil poněkud nesvůj a často se proto uchyloval ke skrytému nošení meče v holi, což ostatně mohl být i vítaný prostředek sebeobravy v oněch exitovaných dobách.Často šikomizue nosili úředníci nové Meidžiovské vlády, význačný učenec, spisovatel a zakladatel university Keió Fukuzawa Jukiči (1835 – 1901)byl jedním z těch, kteří si pojišťovali svou bezpečnost mečem v holi.Nejčastěji se u šikomizue setkáváme s krátkým mečem wakizaši, katana bývá spíše vyjímkou.Pro potřebu subtilnosti meče v holi jsou často čepele od hřbetu(mune) odpilovány, a proto jsou na nich zřetelné svárové praskliny, odhalující vloženou měkčí ocel šingane.Kromě bambusových a bambus imitujících šikomizue se setkáváme s holemi dřevěnými, někdy potaženými sakurovou kůrou.Existují i exempláře s výklopnou záštitou.